Slovinsko na kolech

S kamarády Řízkem a Matoušem máme Českou republiku už celkem projetou a říkáme si, že by to chtělo nějakou zahraniční výpravu. Matouš objevuje zajímavou trasu na webu bikepacking.com. Po rychlém zhlednutí je jasno. Vyrážíme do Slovinska.

Datum odjezdu jsme stanovili na jeden červencový pátek a kromě ověřené sestavy se k nám přidává nový člen výpravy Karel. V Praze kluci na auto naloží kola, naberou mě v Budějovicích a pak už frčíme směr Lublaň. Trochu úsměvné je, že Řízek, Matouš i já jsme si letos koupili nová kola a všichni jsme sáhli po kolu Canyon Grizl CF v šedé barvě. I když máme každý trochu jinou výbavu (CF 6, CF 7, CF 8) na první pohled kola vypadají stejně. Kola sundáme z nosiče, připneme brašny a začínáme ukrajovat první kilometry.

Triglavský národní park nás přivítá výšlapem na Vršič (1 737 m.n.m.), tady se prověřuje, kdo má letos našlapáno a kdo tzv. potí krev :-). Nicméně všicí se na vrcholu sejdeme a pak už se jen kocháme výhledem do okolí. Potěšující je zjištění, že do Bovce, kde plánujeme přespat, už nás čekají jen záporné výškové metry. Sviští to slušně, předjedeme pár aut, autobus a den zakončujeme v kempu Trenta.

Další den jedeme směr Kobarid, volíme vysokohorskou prémii a zdoláváme Stol. Ze Stolu sjedeme do Kobaridu, zabydlíme se v kempu na břehu Soči, kde zůstáváme i následující den. Odpočíváme, seřizujeme kola a nabíráme energii na další dny.

Ačkoli by se dalo očekávat, že po odpočinkovém dni budeme plní energie, v mém případě to tak úplně nebylo. Předchozí večer v hospodě se nečekaně protáhl a jeho následky jsou znát každým šlápnutím. Z Kobaridu (235 m.n.m.) se vyškrábeme na Trinški vrh / Monte Piatto cima (1 138 m.n.m.) a po hřebenu pokračujeme dál směr Nova Gorica. Z hřebenu není vidět údolí, poněvadž je pokryté kouřem. Dozvídáme se, že nedaleko Gorice je rozsáhlý požár a že musíme cestu upravit. Měníme tedy trasu a den zakončujeme v obci Kanal.

Z Kanalu jedem dál do Ajdovščiny, kde postavíme stany a nocujeme. Další den dojíždíme do obce Jezero, kde přespáváme na travnaté pláži u jezera. Cesta těchto dvou dnů byla pěkná, ale v porovnání s Triglavem poněkud nudná.

Poslední den v dopoledních hodinách přijíždíme do kavárny v Lublani, posnídáme, projedeme si město a pak už jen přiděláme kola na auto a jedem dom.

Rád jezdím na kole sám, ale s kamarády je to prostě lepší a výprava do Slovinska vyšla skvěle. Jasně, bylo tam pár komplikací, vedro, nekonečné kopce, požár u Nové Gorice, ale stálo to za to. Slovinsko dobře znám jak ze země (turistika) tak ze vzduchu (paragliding), ale na kole to má další rozměr. Jako vrchol výpravy považuji Triglavský národní park, který bere dech a to nejen při šlapání do kopců :-).